Stane se to velice rychle. Ani mžiknout nestihnete – a stojíte v kuchyni s jednou rukou v sádrové dlaze. Stojíte a přemýšlíte, jak jen, pro všechno na světě, uvaříte a napečete jednou rukou, levou k tomu?

Pád plánů

„Chceš-li Boha rozesmát, sděl mu své plány.“ (Woody Allen)

Bylo krásné sobotní ráno, když jsem se při mém obvyklém proběhnutí s naším psem znenadání zalíbila kusu betonu zapomenutého v lesoparku víc, než by mi bývalo bylo milé. Výsledkem jeho pokusu o sblížení byl můj pád a má první zlomenina v životě, zlomenina pravého prsteníčku v kloubu. Zároveň se mnou padly i mé letní plány, ve kterých měly nějakou roli sehrát mé ruce (a že jich bylo!).

Bohudíky můj manžel při pohledu na svou potlučenou manželku nepadl, ale pohotově nastartoval auto a odvezl mne do nemocnice. Sestřičky na pohotovosti mi z prsteníčku odřízly prstýnek, pan doktor mi jej narovnal a zasádroval (zlomený prst tedy, nikoli přeřízlý prsten – ten se nyní léčí ve zlatnictví) – a já jsem byla připravena postavit se čelem nové výzvě: naučit se vařit jednou rukou, levou k tomu. Zprvu jsem s nastalou situací hodně bojovala. Vařit jednou rukou – to se totiž snáz řekne, než udělá. Však si to zkuste (nezávazně – nemusíte si hned kvůli tomu lámat ruku 😀 stačí na ní držet zvědavého malého pomocníka) také a uvidíte sami, že ani cibuli nenakrájíte jednou rukou bez přidržování rukou druhou.

První pomoc

Hned na začátku mi dala tip, jak na cibuli, naše milá sousedka. Je to již starší paní, vždy však elegantní, se živým zájmem o dění ve svém nejbližším okolí i celém širém světě a plně samostatná – své ochrnuté ruce navzdory. Poradila mi: „Jarní cibulku jednou rukou nakrájíte.“ A bylo.

Víc než kdy jindy se mi taktéž hodila všechna jídla předchystaná v mrazáku, např. pstruzi nacpaní bylinkami a připravení k vložení do trouby, o nichž jsem psala v článku o mrazákovém a nárazovém vaření.

A do třetice… polotovary.

Brrr! Taky jste se při tom slově otřásli? Je to zvláštní druh potravin – někdo na ně přísahá jako na zachránce domácího vaření, jiný se zaklíná obsahem různých pomocníčků, skrz něž mu nesmí překročit práh kuchyně. Nevím, jak vy, ale já jsem v dětství upřímně nesnášela instatní polévky ze sáčku, žampionovou obzvláště. V mé domácnosti dnes instantní jídla tudíž nenajdete.

Přesto jsem si domů pustila potraviny, jež (já osobně) zahrnuji do kategorie mnou přijímaných polotovarů a v jednorukých dnech mi mé vaření velmi usnadňovaly. Ptáte se, o jaký druh superpolotovarů se jedná? O sáčky s mraženou zeleninou. K průběžně doplňovaným zásobám mraženého hrášku a kukuřice v minulých měsících přibyly v mrazáku směsky předkrájené zeleniny. S jejich pomocí pak již bylo poměrně snadné vykouzlit různé polévky či například sytou omeletu:

Omeleta pro jednu ruku

Na 1 sytou omeletu pro 1 mámu a 2 hladové děti potřebujete:

• 6 vajec
• 1,5 klobásy
• 1/2 sáčku mražené zeleniny
• sádlo či rostlinný olej
• sůl

Troubu předehřejte na 200°C.

Klobásu nakrájejte na (půl)kolečka, vejce rozklepněte do misky, osolte a vidličkou promíchejte.

Na pánvi s odnímatelnou (či celokovovou) rukojetí rozehřejte tuk, přidejte zeleninu s kousky klobásy a orestujte. Stáhněte mírně plamen/teplotu plotýnky (na naší sklokeramické desce z maximálního stupně 9 na 7). Směs v pánvi zalejte rozkvedlanými vejci a svižně promíchejte tak, aby kousky zeleniny i uzeniny byly v budoucí omeletě rozmístěny rovnoměrně.

Jakmile začne bílek ode dna tuhnout (tzn. zbělá), přesuňte pánev (bez rukojeti) do trouby a dopečte (ideálně pouze s horním ohřevem) do konzistence, kterou máte rádi.

Krásný den a dobrou chuť.