Itálie, krajina oplévající vínem, olivami a také pizzou. Pizzou s křupavým okrajem a rozteklou mozzarellou, italským kulinářským příspěvkem světu z jemně vymleté pšeničné mouky a buvolího mléka.

Jak ráda bych se vrátila do doby před dvěma roky, kdy jsem se doslova prochutnávala dovolenou v Itálii! Bylo to jako sen – dokud jsem nedostala křeče do břicha a neprojevila se má, do té doby skrytá, (celoživotní) nesnášenlivost lepku. Vzala mi hodně…

…ale dodržování diety mi dalo mnohem víc: zdraví. Po vyřazení lepku a později i mléka ze stravy mi zmizely alergické problémy, s kterými jsem bojovala již od dětství a které lékaři připisovali tu pylům, tu zimě atp. Dnes žiji bez celoroční úporné rýmy, časté nemocnosti a poprvé v životě mohu dýchat, když kvetou lípy.

Rozpoznání mých potravinových alergií tehdy přišlo jako blesk z čistého nebe a můj jídelníček byl najednou ze dne na den připraven nejen o pizzu, ale též o domácí kváskový chléb a buchty, sýry i mléko do mého ranního cappuccina. Co s tím? Začala jsem hledat cestu, jak si v kuchyni poradit bez těchto surovin a přitom si pochutnat. A abych toto hledání usnadnila dalším, které život také postavil před bezlepkovou a bezmléčnou výzvu, začínám nyní psát tento blog.